Toto je náš měsíční tábor "CEMA". Uvažovali jsme, že bychom ho zřídili na jižním pólu, poblíž kráteru Shackleton (hloubka 4 km, průměr 20 km).
Tábor se skládá z jednotlivých půlkulatých modulů, a proto je neustále rozšiřitelný a flexibilní. Pokud dojde k poškození některého z modulů (např. prasklina ve stěně způsobující ztrátu kyslíku), lze jej uzavíráním přechodů oddělit od ostatních a opravit, aniž by došlo k jejich poškození. Díky svému polokulovitému tvaru může být Moon Camp pokryt měsíčním prachem, takže není třeba vrtat otvory na ochranu před zářením. Vrtání by bylo velmi nákladné, protože byste museli na Měsíc dopravit velké a těžké vrtací stroje. Díky tomu je náš Moon Camp relativně proveditelný.

Náš měsíční tábor "CEMA" je předběžně určen pro dva astronauty. V tomto smyslu jsou k dispozici dva soukromé pokoje a také ostatní kapacity jsou vhodné pro tento počet osob. Díky flexibilitě našeho měsíčního tábora je však možné jej neustále rozšiřovat, a tak se může stát obyvatelným pro více osob.
Náš měsíční tábor je pouze modelem pozdějšího tábora, proto vztahy mezi jednotlivými moduly, objekty a zejména kráterem Shackleton nejsou správné.

Kráter Shackleton

Umístění v blízkosti Kráter Shackleton by zajistil stálé zásobování tábora vodou, protože led v kráteru lze kdykoli rozpustit a použít. Výroba energie fotovoltaickým systémem bude zajištěna díky dostatku slunečního světla během světelné fáze, která je na jižním pólu obzvláště dlouhá. Také teploty tam nejsou ve srovnání s jinými místy příliš extrémní. Navíc z této polohy lze navázat poměrně dobré rádiové spojení se Zemí, protože astronomické rádiové vlny by v tomto místě mohly pracovat na použitelných frekvencích, proto máme na střeše anténu.

První dodávka: větší a těžší komponenty (stroj na štěpení kyslíku, vozítko, solární články atd.) budou umístěny na správná místa pomocí stroje.

Druhá dodávka: létající robot a "složený" Moon-Camp tvořený kovovou kostrou pokrytou tenkou vrstvou hliníku. Ten se spustí z kosmické lodi na povrch, kde se zevnitř nafoukne a z velkého modulu (velitelského centra) se vyboulí menší moduly. Létající robot do sebe nabírá měsíční prach a rozváží ho po táboře, aby byl bezpečný proti radiaci.

Konečná dodávka: nábytek a lidé, kteří pak částečně s podporou strojů postaví měsíční tábor.

Zásobování našeho měsíčního tábora vodou bude probíhat pomocí kráteru Shackleton. Chceme mít možnost rozpouštět a filtrovat led přímo v kráteru a používat ho pro sociální zařízení našeho měsíčního tábora, zásobování astronautů vodou a také pro zavlažování našeho hydroponického systému. Vodu lze filtrovat a znovu a znovu používat. Například moč astronautů prochází filtračním systémem a je tak recyklována na pitnou vodu.

Náš měsíční tábor má hydroponické zařízení, kde si astronauti mohou vypěstovat některé vlastní potraviny, které pak konzumují v kuchyni. Souběžně s tím se budou dovážet mrazem sušené pokrmy, které se budou připravovat v kuchyni. Kromě toho jsou astronauti pravidelně zásobováni potravinami ze Země.

Protože se náš měsíční tábor nachází na jižním pólu, dopadá na něj sluneční světlo přibližně 95% času. Z tohoto důvodu jsme kolem našeho tábora umístili mnoho solárních panelů, které přeměňují sluneční energii. Fotovoltaický systém bude naším hlavním zdrojem energie.
K výrobě energie se používají také palivové články, v nichž kyslík a vodík reagují za vzniku vody a které jsou rovněž přítomny v našem Moon camp. Tento proces se nazývá elektrochemická reakce.
Elektrická energie se pak shromažďuje v našem velkém zásobníku energie (baterii), ze kterého ji lze kdykoli, i v noci, čerpat.

Měsíc je pokryt vrstvou regolitu, který se skládá převážně z kyslíku (43%) v kombinaci se železem, hořčíkem, vápníkem nebo křemíkem. Když se měsíční prach zahřeje, kyslík se z této sloučeniny uvolní a naši astronauti ho mohou používat k dýchání. K tomu máme k dispozici stroj na štěpení kyslíku, který můžeme použít k extrakci kyslíku.
CO2, který se uvolňuje při dýchání, může buď procházet systémem, který ho přeměňuje zpět na kyslík (O2), který mohou Austronauti vdechovat, nebo může jít přímo do hydroponického systému, kde se jím živí rostliny.

Na Měsíci je kosmické záření mnohem silnější než na Zemi, protože na Měsíci není téměř žádná atmosféra ani magnetické pole, které by záření odklonilo. Vysokoenergetické částice, které letí vesmírem téměř rychlostí světla, mohou způsobit značné poškození lidských buněk.
Abychom se ochránili před kosmickým zářením, pokrýváme náš měsíční tábor měsíční půdou, která má stínicí účinek. K tomuto účelu lze použít i zbytky měsíční horniny, z níž byl vypuštěn kyslík.
Kromě toho by astronauti mohli nosit ochranné vesty proti radiaci.

Z pohledu astronautky Julie.

Toho dne jsem se kolem osmé hodiny ráno v našem Měsíčním táboře probudil a uvolnil si bezpečnostní pásy, které mě přes noc držely bezpečně v posteli.
Když jsem vstal, všiml jsem si, že Tobias, můj kolega astronaut tady na měsíční stanici, je už vzhůru a komunikuje se svou rodinou ve velitelském centru. Po krátkém pozdravu jsme se společně vydali do skleníku, abychom sklidili zeleninu z našeho hydroponického systému k snídani (9:30).
Tento den začal hned po rychlém umytí a následném cvičení v posilovně (11:00).
Oblékl jsem si skafandr a radiační vestu a opustil stanici. Na dnešek jsem měl naplánovanou prohlídku našeho vozítka poháněného motorem, abychom provedli určitá měření a odebrali vzorky pro pozdější studium.
Nastartoval jsem vozítko a rozjel se po hrbolaté měsíční půdě.
Tobias by dnes na stanici držel pevnost.
Po několika kilometrech jsem sebral několik vhodných měsíčních kousků a začal měřit (12:30).
Asi po dvou hodinách jsem se vrátil na stanici a společně jsme poobědvali (14:00).
Poté jsme se odebrali do řídicího střediska a analyzovali vzorky, sepsali protokol a komunikovali o našich výsledcích se Zemí (do 17:00). Abychom se udrželi v kondici, šli jsme opět do posilovny a pořádně si mákli (do 19:00).
Po večeři a večerní kontrole stanice jsem padl do postele a ponořil se do své čtečky elektronických knih (21:00).